Teď už se nemusím bát

"Teď už se nemusím bát"

Duchovní vhled
Tato píseň vznikla z místa, kde moc nebyla silou, ale reakcí na strach. Z paměti času, kdy svoboda byla nebezpečná a tělo nepatřilo sobě. Duše si tehdy zvolila strategii přežití: buď ovládat, nebo se podřídit. Ne proto, že by chtěla ubližovat. Ale proto, aby zůstala naživu. Dnes se tento příběh vrací, ne aby tě znovu svazoval, ale aby mohl být konečně doslyšen a uvolněn.

Zrcadlo
Pokud ve vztazích cítíš tlak, manipulaci, ztrátu hlasu nebo strach říct „ne“, zrcadlí se starý kód: „Moje vůle není důležitá.“
Pokud máš naopak potřebu řídit, zachraňovat, kontrolovat a nést odpovědnost za druhé, zrcadlí se druhý pól téže rány: „Když nepohlídám vše, přijde nebezpečí.“
Obě polohy jsou výrazem jedné bolesti. A obě volají po návratu k sobě.

Psychosomatika
Tento vzorec se zapisuje do těla jako napětí a ostražitost:
– čelisti a zuby nesou zadržovaná slova
– krk a šíje nesou tíhu kontroly
– břicho a žaludek drží úzkost
– pánev pamatuje ztrátu bezpečí
– záda nesou odpovědnost, která nebyla tvoje
Tělo se bojí povolit, protože v paměti rodu znamenalo povolit ohrožení. Píseň je pozvánkou k jinému konci tohoto příběhu.

Přepis rodového vzorce
„Moje tělo patří mně.“
„Moje hranice jsou skutečné.“
„Mohu říct ne a zůstat v bezpečí.“
A ještě hlouběji:
„Nemusím nikoho ovládat, abych přežila.“
„Nemusím se podřídit, abych byla milovaná.“
Tímto rozhodnutím nervový systém opouští válečný režim a učí se důvěře v přítomnost.

Integrace
Při poslechu si dovol vnímat tělo. Dech. Místa napětí i ticha. Pokud přijde pláč, vztek, smutek nebo odpor, nic netlač pryč. To nejsou chyby. To jsou hlasy paměti, které se konečně mohou uvolnit.

Zakonči poslech jednou jednoduchou větou v sobě:

„Teď jsem v bezpečí. Teď patřím sobě.“

Tato píseň není o moci nad druhými. Je o návratu moci k sobě.

www.blacksheepsofie.cz