Barbituráty vlastnosti, účinky a nežádoucí účinky

V dnešním videu si povíme něco o barbiturátech:
_________________________________________________________________
► WEB: http://wekon.cz/
► Facebook:   / wekonslab  
► Twitter:   / lordwekon  
_________________________________________________________________
Barbituráty (též barbiturany) jsou deriváty kyseliny barbiturové. Mají vysoký tlumící účinek na centrální nervovou soustavu, dobře se vstřebávají ze střeva, lze je podat per os
Zhruba do poloviny 20. století byly hojně využívány jako léky na spaní, později byly pro své nežádoucí vedlejší účinky nahrazeny relativně bezpečnějšími benzodiazepiny. Na barbituráty si lze v poměrně krátké době vypěstovat silnou fyzickou a psychickou závislost, která může vést až k předávkování a smrti.

Kyselina barbiturová (též malonylurea nebo 4-hydroxyuracil) byla objevena v roce 1863 německým vědcem Adolfem von Baeyerem, pozdějším nositelem Nobelovy ceny za chemii. Pojmenovány měly být podle jeho přítelkyně Barbary. Jiná verze však říká, že objev měl být dne 4. prosince, na den Sv. Barbory, a podle toho byla tedy látka pojmenována.
První barbiturát, barbital, připravili Joseph von Mering a Hermann Emil Fischer. Brzy byly objeveny jeho sedativní účinky na pacienty. Roku 1903 se barbital začal prodávat pod názvem Veronal a používal se k léčbě nespavosti. Jako druhý následoval poměrně brzy fenobarbital (Luminal). V průběhu 20. století byly připraveny stovky barbiturátů a předepisovaly se po milionech. V 50. letech 20. století v USA lidé běžně užívali na spaní uklidňující barbituráty, načež si ráno brali stimulanty amfetaminy, aby se probrali. Postupně však byla spotřeba barbitátů radikálně omezena, zjistilo se, že barbituráty mají řadu vedlejších účinků. Do roku 2007 bylo syntetizováno více než 2 550 barbiturátů a příbuzných látek, z nichž 50 až 55 se v současnosti celosvětově používá v klinické praxi.

Působení
Barbituráty se váží na GABA receptory (receptory v mozku, které vážou kyselinu γ-aminomáselnou), konkrétně na třídu GABAA. Mají však řadu dlouhodobých vedlejších účinků. Snižují účinek kyseliny listové, snižují v těle hladinu vitamínů K, C nebo A, zvyšují citlivost na sluneční záření. Kombinace barbiturátů s alkoholem nebo opiáty může být smrtelná. Proto se na uklidnění opilých osob nesmí používat barbituráty. Mohou způsobit poruchy paměti, deprese, nechutenství, alergie (kožní vyrážky), potlačit vykašlávací reflex, způsobit náchylnost k infekcím hrudníku. Při náhlém vysazení se mohou objevit halucinace, třes rukou, pocity úzkosti, epileptické záchvaty. Na barbituráty snadno vzniká tolerance, a to na účinek a ne na toxicitu. Při delším užívání je tedy pro stejný účinek nutné zvyšovat dávky a tím se člověk přibližuje k toxickým dávkám. Při předávkování hrozí poškození dechového centra a selhání krevního oběhu.

Použití
Barbituráty se používají především jako sedativa a anestetika na operačním sále (barbituráty, které obsahují ve své molekule síru). Mimoto jsou stále v některých případech využívána jako antiepileptika, méně často jako hypnotika. Prakticky však znemožňují snový spánek – fáze REM se značně zkrátí. Jsou účinné také jako protijedy DDT, strychninu apod. V některých zemích se v kombinaci s dalšími léky používají k popravám injekcí nebo k euthanasii. Barbituráty můžeme podle délky působení rozdělit do tří skupin, které se navzájem překrývají:
1. Krátce působící, 15 minut až několik hodin, např. sekobarbital, pentobarbital
2. Střednědobě působící, v rozmezí několika hodin, např. amobarbital
3. Dlouhodobě působící, v rozmezí několika desítek hodin (až 48 hodin), např. fenobarbital
Kontraindikace
hypersenzitivita na léčivo
porfyrie
těžká jaterní a ledvinné poškození
Nežádoucí účinky
barbituráty jsou induktory mitochondriálních enzymů – ovlivňují metabolismus jiných léků (většinou urychlení metabolismu)
tlumí dýchací centrum – musí se aplikovat pomalu, jinak dochází k apnoické pauze
zmatenost
poruchy vědomí
závislost a silné abstinenční příznaky (spazmy, poruchy srdečního rytmu)
Otravy
V případě otravy je nutné provést dialýzu a alkalizace moče.
při kyselém pH (neionizovaná forma) – barbituráty se z těla neodstraní, přefiltrují se přes filtrační membránu, ale zpětně se vstřebají
při zásaditém pH (po podání bikarbonátu) – barbituráty se odstraní z krve i z mozku (přes HEB)
Eliminace mnoha barbiturátů je pomalá (např. thiopental má poločas 11,5 hodiny), takže opakované podání může vést ke kumulaci. Barbituráty nemají specifického antagonistu.
Jako antidotum se může užít strychnin
_________________________________________________________________
Hudba použitá ve videu:

Intro:
Skladba: News Theme 2
Interpret: Audionautix
Podléhá licenci: Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0) (Download link: https://creativecommons.org/licenses/...)
Zdroj:    / audiolibra