TRIBUNA X10_MASARYK 1928, ZÁPOTOCKÝ 1952, HAVEL 1990

Umělecká interpretace projevu

REŽIE Štěpán Gajdoš
HRAJE Jakub Gottwald
KONCEPCE PROJEKTU Ondřej Štefaňák
KAMERA Tomáš Moravec, Dominik Šlambora
STŘIH Jakub Mardešič
ODBORNÁ SPOLUPRÁCE Libor Svoboda

Téma: Sto let

V roce 1928 slavilo Československo deset let své nezávislosti. Nebylo samozřejmě žádným rájem na zemi a potýkalo se s mnoha problémy, které často nebyly řešeny, ale pouze odsouvány. Hospodářská situace země byla dobrá (krize vypukla až o rok později) a dobrým se zdálo být i její mezinárodně politické postavení. Německo zatím neznamenalo ohrožení, německá politická reprezentace se s existencí Československa prozatím smířila a její zástupci byli i ve vládě. Československo se cítilo v bezpečí a zajištěné. Do budoucna hledělo s optimismem. Novoroční projev Václava Havla z roku 1990 byl úplně jiný. Stav země mnoho optimismu nebudil, Havel se však rozhodl před lidmi nic nezastírat a od toho, že jim řekl, jak špatně na tom republika je, si sliboval, že lidé vezmou nápravu stavu země za svou a budou se na ní aktivně podílet. Během sta let od vzniku Československa zaznělo z nejvyšších pater mnoho projevů týkajících se stavu společnosti. O jejich státotvorných kvalitách však můžeme spekulovat. Vánoční projev prezidenta republiky Antonína Zápotockého z roku 1952 určený převážně dětem obsahoval klíčovou bizarní a mrazivou metaforu: Ježíšek zestárl, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz...