O kočičí blaženosti; Splněný žabí sen; O větru, který cestoval kolem světa

"Míca se pohodlně natáhla, prohnula hřbet a s jemným vrněním se uvelebila na teplých kamenech. Sluneční paprsky jí hladily srst a ona blaženě přivírala oči, spokojená, jako jen kočka může být. Kolem poletovali motýli, v trávě koncertovali cvrčci, a Míca si představovala, že je královnou celého dvorku."

"Přátelé," řekl, "Měsíc nás volá! Musíme tam! Slyšel jsem od racka, že je tam spousta leknínů a žádní jestřábi!" Žáby začaly kvákat nadšením, ale jedna malá žabička jménem Kuňkalka zvedla ploutev
a zeptala se:
"Ale jak se tam dostaneme? Měsíc je přece hrozně vysoko!"
Hubert se zamyslel. "Potřebujeme kouzlo," prohlásil.

"Vítr se nejdříve vydal na sever, kde se prohnal ledovými pláněmi. Tam potkal polární lišku, která mu pověděla o třpytivých polárních zářích.
"Jsou jako tanec hvězd na obloze," řekla liška.
Vítr si přivál kousek chladného vzduchu a slíbil, že ten příběh ponese dál."

Tři malé milé pohádky k příjemnému usínaní, či probouzení.
S láskou čte Ráďa