Kraslice: O nejkrásnější kraslice byl velký zájem (TV Západ)

Ve čtvrtek 6. dubna se v malém sále kraslického Městského domu kultury uskutečnilo zahájení čtyřdenní prodejní výstavy s názvem Kraslice v Kraslicích. Představili se členové Asociace malířů a malířek kraslic České republiky. Akci zahájil starosta města Roman Kotilínek, který přítomné přivítal a poděkoval jim. Po přípitku zazpíval sbor zdejší Základní umělecké školy.

„Je to už 18. ročník. Tady ta výstava má v Kraslicích velkou tradici. Jméno města Kraslice nemá s kraslicemi nic společného. Což je zajímavé. V té době, kdy se začala výstava dělat, nám přišlo zajímavé takhle to pojmout, už jenom z blízkosti těch názvů. Výstava je ve spolupráci s členy Asociace malířů a malířek kraslic České republiky,“ uvedl ředitel Městské knihovny v Kraslicích Petr Fridrich.

„Máme sídlo v Libotenicích. Máme přibližně 170 až 180 členů. Trošku máme problém, kdo to dál převezme. Takže se řeší otázka, co dál. Hlavním cílem Asociace je, abychom udrželi tradici. Ta je jedinečná. Nic jiného u nás v České republice není, než toto jediné sídlo. My se setkáváme a jednou za pět let máme tzv. slet, kde se vlastně potkáváme,“ popsala mistr umělecké tvorby Lenka Volková z Uhříněvsi.

Mladí lidé o tradiční řemesla příliš zájem nemají. Přesto se najdou výjimky, které potvrzují pravidlo.

„Není to úplně s dnešní módou – ty kroje. Spoustu mladých lidí si myslí, že je to trapné, nelíbí se jim to. Ale jsou to naše tradice, tak si myslím, že by v tom měl někdo pokračovat. Pak, jak jsem říkal, třeba ta naše technika trvá, proto se do toho nikomu moc nechce. Já jsem se to učil od osmi let od táty. Už nějaký ten pátek v tom jsem. Taky pořád ještě ty vajíčka nejsou tak kvalitní, jak by měly být. Takže trvá to,“ skromně uznává šikovný malíř kraslic Jakub Poulíček.

Kraslicová tvorba se dělí na tradiční a nové techniky.

„Máme 5 základních technik, které jsou tradiční. Jedna technika je lepení slámou, jezerní sítina nebo-li dužina, vosková batika, voskový reliéf a vyškrabávání. Všechno ostatní, jako drátkování, děrování, už se nepovažuje, protože to není původně z přírody. Takže 5 základních technik. Jedna z nejpracnějších je vosková batika a technika lepení slámou. Mě osobně slepičí vajíčko trvá tak osm hodin. U voskové batiky je to velmi komplikované, protože se jde od nejsvětlejšího odstínu až po nejtmavší, a to je velmi pracné,“ přiblížila Volková.

A že hromada práce může přijít vniveč, je každému z malířů jasné. Stačí chvilka nebo vadná skořápka a je po všem.

„To se občas stane. Třeba, když je lehce naprasklé, tak ty barvy to víceméně nepropustí. Potom člověk utírá vosk, a stane se to. To člověk pak neví, kam se projít, aby nerozbil ještě něco jiného,“ pokyvuje hlavou Poulíček.

Pokud se musí malíř spolehnout na obchodní síť, moc nepochodí. Skořápky z domácího chovu jsou totiž úplně jiné kvality a pevnosti.

„Je to v tom poměrně velký rozdíl. Protože ty, co jsou v obchodech, ono se to moc neví, ale ty chované slepice jsou nekvalitní stravou krmené. Ty skořápky, je to fakt velký rozdíl. Táta si pěstoval své vlastní slepice. Měli jsme domácí vajíčka. Je to neskutečný rozdíl s tou skořápkou. Je to rozdíl,“ potvrzuje Poulíček.

Drobné rozdíly se dají najít také u leptání. Místo současné kyseliny chlorovodíkové se používala kyselina mléčná obsažená v dostupném přírodním materiálu.

„Kyselina se dřív nepoužívala. Je šokující, že se dělá šťáva z kysaného zelí, která byla dostatečně kyselá k tomu, aby byla schopná naleptat část skořápky. Ale musíme si uvědomit, že se leptá skořápka, která už je vyfouklá, a to je samozřejmě velmi náročný proces,“ prozradil Fridrich.

Kromě ukázek tvorby v místě konání výstavy sebou Asociace přivezla i sady kraslic od dalších autorů.

„Máme tady věci na prodej, a to sice i vajíčka z Asociace, která nám své přebytky každoročně posílá. Nejsou to ty nejvzácnější vajíčka. Některé jsou velmi krásné. Je pravda, že po těch čtyřech dnech výstavy nám jich tady nikdy moc nezbude,“ spokojeně konstatuje Fridrich.

Kolekci kraslic od těch nejlepších ale hlídá Asociace jako oko v hlavě.

„Je to určitá historie. Naše Asociace má asi kolem 6 tisíc kraslic. Takže je to opravdu krásné,“ pochlubila se Volková.