Rožďalovický pohyblivý betlém

Historie tohoto betléma začíná v Rožďalovicích. Jak už bylo uvedeno, boromejky se podle pravidel svého řádu věnovaly ošetřování starých opuštěných nemocných a chudých lidí, pečovali o sirotky a pomáhaly chudým dětem. Mladým dívkám poskytovaly vzdělání se zaměřením na vedení domácnosti. Z klášterní kroniky se dovídáme, že staré stísněné prostory "Klášteříku" v Rožďalovicích již nestačily a proto Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského odkoupila od Rolnického družstevního podniku místní zámek, původně z majetku knížete Kristiána z rodu Lobkoviců. Zde kongregace dala pořídit nový pohyblivý betlém v roce 1935, který zhotovil bývalý kotlář Alois Vajer jako důchodce ve věku 78 roků. Betlém se skládá z osmi skupinek, v nichž je celkem 52 osob, z toho 46 pohyblivých. Ze 45 zvířátek je 25 pohyblivých a mezi nimi jsou ladně rozestaveny stromy a keře, což dává celému betlému veselý ráz. Pohyb všech osob i zvířátek se děje většinou na řetízcích z jízdních kol. Nad skupinami jsou skály porostlé mechem a travou. Na nich se pasou ovce. Ještě výše nad nimi je město s osvětlenými okny. Betlém je poháněn elektromotorem a je sestaven v rozkládací bedně 200 x 60 x 195 cm tak, že po otevření víka bedny se pohyblivá vrchní deska vysune do výše jedné třetiny a zbývající horní část bedny po otevření dopředu vytvoří prostředí ohraničené plotem před betlémem. Toto uspořádání je typické pro všechny Vajerovy betlémy. Boromejky byly donuceny v roce 1958 opustit Domov důchodců v Rožďalovicích a byly přestěhovány do Znojma - Hradiště na proboštství po vystěhování mužského řádu Křížovníků s červenou hvězdou. V prosinci 1964 sem byl převezen i jejich mechanický betlém. Poté, co sestry boromejky koncem léta roku 2007 z Hradiště odešly do jiných komunit, byl betlém odvezen do Domu sv. Antonína v Moravských Budějovických.
Zdroj: Putování za betlémy České republiky