Na školu vojenskou (2019)

Já, žák Vojenské střední školy Ministerstva obrany, školy Československé obce legionářské, vědom si svých povinností k vlasti, České republice, před svými spolužáky, veliteli a učiteli slavnostně slibuji, že budu žákem čestným a ukázněným, budu chránit čest, dobré jméno a tradice školy..
Už to není pouze pár týdnů, jsou to čtyři roky, kdy tato slova zazněla přede mnou, a před mými spolužáky, spolubojovníky. Zavázali jsme se povinnostem a vytrvalému učení v přítomnosti ministra obrany, velitele školy, učitelů a rodičů. Nebylo obtížné po dočtení posledního slova slibu žáka nahlas zvolat „Tak slibujeme!“, nýbrž slíbit něco, u čeho jsme si nemohli být v tu chvíli jisti, že splníme a dokážeme.
Čas neúprosně uběhl a my, nyní již dospělí lidé stojíme tváří v tvář samotnému konci studia na této škole. Byly to roky plné zdarů i neúspěchů. Kolikrát se nám nechtělo si v neděli sbalit svých pět švestek a opustit teplo domova, především rodinu, v domnění, že mnozí žáci jiných středních škol vyrazí až v pondělí. Podívám-li se na to zpětně, vážím si toho. Vážím si, že nás škola vedle logaritmů či integrálů naučila samostatnosti, a významně přispěla k našemu dospívání. Poskytla nám zázemí a druhou rodinu – spolužáky z různých koutů České republiky, se kterými jsme bojovali a navzájem byli oporou pro toho druhého.
Rád bych vyjádřil svůj dík dvěma školním kroužkům, u kterých jsem měl tu čest zúčastnit se některých víkendových výcviků a využít můj um při zpracování videosouborů z jejich činností. Vždy jsem se snažil aplikovat co nejvíce mých dosavadních zkušenosti a podpořit jejich dobré jméno. Pevně věřím, že budoucí generace budou pokračovat ve stejných kolejích a nezanevřou práci svých starších kolegů a instruktorů.
Po vyřazení ztratím profil studenta Vojenské školy a už nikdy neprožiji „další obyčejný den“, jak jsem to říkával v průběhu studia. Rozhodl jsem se využít všechny mé pořízené záběry ze života na této škole a vytvořit tak vzpomínku, nejen pro mě, ale pro všechny mé spolužáky, můj ročník, zkrátka pro všechny, kteří se společně se mnou odebírali ke společnému cíli.
Vřelé díky všem za krásné čtyři roky, na které budu vzpomínat pouze v tom nejlepším.
Ondřej Havlíček