Josef Škvorecký – Jan Vedral: DANNY SMIŘICKÝ

Scénický entrtejment z díla Josefa Škvoreckého

„Bolest z vědomí spousty životů promarněných a blbě ztracených. Ne vlastní blbostí.“

Po Sňatcích z rozumu a Českém románu uzavírá stejný tvůrčí tým vinohradské jevištní výlety do příběhů vývoje moderní české společnosti inscenací opírající se o tvorbu J. Škvoreckého.

Věčně zamilovaný, dívky a ženy marně svádějící neúspěšný tenorsaxofonista a posléze autor detektivek Danny Smiřický je Škvoreckého literárním druhým já. Poprvé se objeví jako čerstvý protektorátní maturant v epochálních Zbabělcích, figuruje v řadě povídek, stárne se Škvoreckým v proměnách české společnosti po roce 48 v Tankovém praporu, prožívá turbulence šedesátých let v Miráklu a emigraci do Kanady po okupaci roku 68 v Inženýru lidských duší.

Příběhy Danny Smiřického jsou také příběhem české společnosti v druhé polovině dvacátého století. Danny, ve čtyřech podobách, jako teenager, mladík, zralý muž a senior, v nich prožije řadu povrchních zamilovaností ke gymnaziálním spolužačkám, i osudovou tragickou lásku k „fabričce“ Nadě. Zúčastní se nerozvážných opovážlivostí, ale i hrdinství. Setkává se s řadou obdivuhodných lidí, ale i množstvím mravních kreatur. A česká společnost prožije dvě okupace, hrůzná padesátá léta, úsilí „rozmazlenců revoluce o pražské jaro“, normalizační otupělost, kolaboraci, emigraci a disidentský odpor.

Danny je stejně jako jeho autor znamenitý vypravěč, důkladný pozorovatel, vtipný glosátor, velký empatik, celoživotní milovník jazzu, bravurní mistr českého jazyka a muž, který dokázal nepodlehnout nikdy žádné ideologii a miloval svobodu

Příběhy snílků Bornů a pragmatiků Nedobylů, kteří položili základní kameny české společnosti, Čapka, Scheinpflugové, Masaryka a Pátečníků, kteří budovali étos první republiky, ale také kolaborantů Moravce, Kopeckého, pracujících v žoldu cizích mocností, se v příbězích Danny Smiřického, „bedel a potápek“, dělníků a dělnic, spisovatelů, soudružek a soudruhů, emigrantů, ztroskotanců a samozvanců a další species českého člověka završují touto inscenací do velkého panoramatu. A opět se také částečně dotýkají paměti Vinohradského divadla.

Na jevišti se v souladu s autorskými požadavky kouří a v inscenaci zazní expresivní výrazy.