Buňky na angličtinu má každý. Jen možná používáte špatnou metodu, radí lingvistka

Jak se opravdu efektivně učit cizí jazyk? Neuro- a psycholingvistka Kateřina Chládková z Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR v pořadu Jazykověda vysvětluje, proč děti zvládnou vícejazyčnost přirozeně, proč nás školy často učí špatně a jak může pomoci umělá inteligence.

Celý rozhovor:
https://www.focuson.cz/bunky-na-angli...

Chládková odmítá zastaralé teorie o zavřených oknech učení. „Citlivé období pro učení jazyka sice existuje, ale to neznamená, že po něm už se nic nenaučíme. Jazyk se dá naučit i v dospělosti – rozdíl je spíš v metodě.“

Děti se podle ní jazyk učí skrze hru a interakci, dospělí často spíš přes systém pravidel a testování. „Problém je, že jazyk ve škole často chápeme jako cíl, ne jako prostředek. A pak zapomínáme, proč se ho vlastně učíme.“

Školní systém? Výkon místo přirozenosti
Výuka jazyků ve školách podle Chládkové často ignoruje zásady přirozeného osvojování. „Funguje to tam přes slovíčka, překlady a testy. Ale děti se tak jazyk vlastně neučí používat. Chybí tam radost, kontext, komunikace.“

Někteří osvícení učitelé podle ní sice respektují moderní poznatky, ale systém jako celek zůstává rigidní. „A co hůř – takový způsob učení si pak přenášíme i do dospělosti a do aplikací. Chceme mít body, ale ne vždycky chápeme jazyk jako nástroj pro skutečný život.“

Děti i dospělí se podle výzkumů učí jazyk nejlépe, když mají možnost ho zažívat v reálném kontextu. „Poslech a pozorování jsou úplně zásadní. Neučit se jednotlivá slova, ale sledovat situace, sledovat lidi, jak spolu komunikují, a to opakovaně,“ doporučuje.

Například sledování pohádek v cizím jazyce funguje lépe, když se na ně děti dívají společně. „Sociální aspekt učení je obrovský – sám mozek si totiž na základě interakce vybírá, co je důležité a co ne.“

Vícejazyčnost? Naprosto přirozená
Dítě, které vyrůstá v bilingvní domácnosti, se podle Chládkové naučí oba jazyky přirozeně. „Důležité je, že slyší oba jazyky v přirozených situacích. Vědecké studie potvrzují, že ani přítomnost více jazyků v prostředí nezpůsobuje zmatek – naopak.“

Bilingvní mozek podle ní funguje trochu jinak – například je schopnější rychle přepínat mezi jazyky. „Není to ale žádné sci-fi. Většina lidí na světě je vícejazyčná. Jednojazyčnost je spíš výjimka.“
Dospělí by podle ní měli změnit přístup a nebát se dětského způsobu učení – nejdřív naslouchat, pozorovat a až pak začít mluvit. „Dát si čas, netlačit na výkon, nevkládat si hned titulky. Jen pozorovat a nechat mozek, ať se chytá sám.“

Ideální je podle ní sledovat videa nebo poslouchat podcasty k tématům, která nás zajímají. „Mozek si pak nový jazyk propojí s tím, co už známe. A motivace i porozumění tím rostou.“

Umělá inteligence jako nástroj, ne náhrada
AI podle Chládkové může výuce jazyků výrazně pomoci – například personalizací obsahu nebo hodnocením smysluplnosti odpovědí. „Ale nikdy nenahradí živou interakci. Jazyk není jen o přenosu informace, ale o budování vztahů.“

Mobilní aplikace podle Kateřiny Chládkové motivují, ale nenaučí jazyk do hloubky. „Pomáhají nám udržet si pocit, že se učíme,“ říká a dodává, že se sama podílí na vývoji vlastní aplikace Mooveez.

Podle ní je zásadní pochopit, že jazyk není seznam slovíček ani sada pravidel, ale nástroj, jak se dorozumět. „Učení by mělo probíhat v přirozených situacích, kde jazyk slouží jako prostředek komunikace, ne jako izolovaný předmět hodnocení.“

To, že je lepší mluvit a poslouchat potvrzuje také zakladatel aplikace Kubova English Jakub Čáslava: „Celý systém je založený na tom, že nejdřív musíme být dokonalí, než začneme mluvit. Jenže ono to funguje přesně naopak: mluvením se učíme mluvit. Když má člověk pocit, že dělá chybu = selhává, tak je celý proces učení postavený na strachu. A to je cesta do slepé uličky. Klíč je začít mluvit hned – s chybami, s odvahou, s radostí.“

A co přízvuk a talent?
Přízvuk se podle ní dá zlepšit, pokud výuku začneme poslechem. „Mozek se naladí na zvukovou strukturu jazyka a tím se přiblížíme přirozenému přízvuku. Nemusí to být drilem, stačí vnímání.“
A co takzvaný jazykový talent? „Pokud se někdo naučil mateřský jazyk, buňky na to má. Jen možná používá špatnou metodu. Paměť není všechno, klíčem je přístup,“ uzavírá.

Celý rozhovor s Kateřinou Chládkovou si můžete pustit jako podcast nebo video.
Proč se s dětmi dívat na pohádky v cizím jazyce společně, ne samostatně.
Co dělá mozek jinak u bilingvních lidí a jak to ovlivňuje učení.
V čem se jazykový přístup dětí a dospělých zásadně liší.
Proč barvičky a slovíčka nestačí – a co místo toho funguje.