HORTOBAGY – PODZIM 2025 – JEŘÁBI A ZANIKLÁ VESNICE NAGYESCÉR a jak jsme zapadli do bahna

HORTOBAGY – PODZIM 2025 – JEŘÁBI A ZANIKLÁ VESNICE NAGYESCÉR a jak jsme zapadli do bahna
HORTOBÁGY – AUTUMN 2025 – CRANES AND THE EXTINCT VILLAGE NAGYESCÉR and how we got stuck in the mud
Az elveszett falu - Nagyecsér

Při naší cestě do Hortobagy za jeřáby popelavými na podzim 2025, kdy se tam shromažďují v desetitisících jedinců před svou velkou cestou na jih, jsme se podívali také do zaniklé vesnice Nagyescer, kde jsme měli možnost vidět opuštěnou vesnici plnou hospodářských zvířat.
Cesta do této vesnice nebyla ani nijak značená ani jednoduchá a tak jsme se jednou dostali do složité situace, kdy jsme s autem zapadli do bahna .
Vyprošťování bylo jenom na nás , široko daleko nebyl jediný člověk, a tak jsme si pomáhali vším možným, až se nám nakonec podařilo se z bahnité cesty dostat.
To vše jsme zachytili v našem filmu.
Historie obce Nagyescer:
Na začátku 20. století se se začaly prodávat pozemky jednoho z velkých statků, které v té době patřily obci Mezőnagymihály.
Několik osadníků z okolních osad sem přišlo, aby si zajistili lepší životní podmínky obděláváním 20-30 akrů půdy (tedy přibližně 8-12 hektarů půdy).
Obec tak zažila svůj největší rozkvět před druhou světovou válkou - v té době zde bylo asi 20-30 domů.
Obyvatelé vesnice se živili především zemědělskými pracemi a chovem dobytka.
V obci byla hospoda a hokynářství, dvě kovárny a ševcovská dílna.
V roce 1930 se osada skládala ze tří ulic.
Později, v roce 1939, zde byla postavena také jednotřídní školní budova a kostel. V roce 1947 navštěvovalo školu 78 žáků.
Největší počet obyvatel vesnice dosáhl celkově 700 lidí.
Na konci 50. let 20. století byl do osady zavedena elektřina.
Vesnice postupně stárla a v důsledku přesídlování mladých lidí do okolních měst a vesnic docházelo k vylidňování obce. V 60 letech 20 století byla uzavřena celá škola.
Uzavření školy, stárnutí a stěhování, stejně jako chybějící zpevněná silnice mezi Mezőnagymihály a Nagyecsérem, společně zpečetily osud obce a došlo téměř k úplnému vylidnění.
V roce 2001 žilo v osadě už jen 7 lidí a v roce 2018 pouze 2 lidé
My jsme tam našli v roce 2025 2 obyvatele a plno volně se pohybujících hospodářských zvířat
Nedaleko osady byly objeveny hroby z doby stěhování národů.
Tyto archeologické památky jsou spojené s Jazygy a Sarmaty, dvěma starověkými kočovnými národy, které žily ve střední a východní Evropě, včetně území dnešního Maďarska, přibližně mezi 1. stoletím př. n. l. a 4. stoletím n. l.
Jazygové byli součástí širší skupiny Sarmatů s původním výskytem v oblasti mezi Donem a Volhou, a který se zde - v oblasti Panonské pánve (dnešní Maďarsko, Slovensko, Srbsko) na počátku našeho letopočtu usadil.
Tito kočovníci byli známí jako výborní jezdci na koních a stateční válečníci, kteří často bojovali i proti Římanům a římských pramenech jsou zmiňováni jako neklidní sousedé provincie Pannonia.
V 1. století n. l. – Jazygové podnikali nájezdy na římské provincie, což vedlo k trestným výpravám.
V době Dáckých válek (101–106 n. l.) – Jazygové vystupovali jako spojenci Říma proti Dákům.
Při Markomanských válkách (169–175 n. l.) – Jazygové se přidali na stranu nepřátel Říma, což vedlo k tvrdým bojům.
Po těchto válkách byli Jazygové formálně podřízeni Římu jako klientský stát, ale zachovali si určitou autonomii.
Dnes je Nagyecsér považován za „maďarskou vesnici duchů“ s rozpadlými domy a opuštěnými budovami.
Cesta do této opuštěné vesnice byla náročná, ale její návštěva byla plná překvapení.
PŘÍBĚHY PŘÍRODY - Jan Šamánek, Jitka Havlová