Brno, vesmír, vteřiny | Závistivý povětroň

Krátce po šesté hodině večerní 25. listopadu 1833 došlo severozápadně od Blanska k hromadnému pádu kamenných meteoritů. Událost doprovázely velmi nápadné světelné efekty, které bylo možné sledovat nejen v Brně, ale také Olomouci, Opavě, Vídni či Bratislavě. Obyvatelé mnoha okolních obcí se dokonce domnívali, že „hoří celé Blansko“, neboť se záře meteoru odrážela od mraků a přízemní mlhy.

Možná by to skončilo jen u pohádkového vyprávění o ohnivém draku, kdyby ve zdejším kraji nežil baron Karl Ludwig von Reichenbach, jinak řídící blanenské železárny ve vlastnictví pánů ze Salmu. Jednoduchou trigonometrickou metodou usoudil, že někde mezi Blanskem a Brťovem letěl meteor téměř přesně se shora dolů a musel tudíž spadnout v okolí obce Závist. To ostatně potvrdilo několik tamních svědků, kteří měli dojem, že po nich někdo házel kamení...

Vzápětí se rozběhla rozsáhlá pátrací akce, během které desítky dělníků v rojnici pročesávalo okolní lesy, až se jedenáctý den po pádu podařilo nalézt kamínek o váze 30 gramů, zaražený v zemi, páchnoucí sirovodíkem a na povrchu nápadně zčernalý. Brzy poté bylo v lesích kolem Závisti nalezeno dalších šest vzorků o celkové váze 280 gramů. Pak ale přišla sněhová vánice, která další stopy zakryla. Poslední osmý meteorit byl zcela náhodou objeven Jindřichem Wankelem až po 33 letech – ten je uložen v Moravském zemském muzeu. Ostatní se rozběhly po muzeích ve Vídni, Berlíně nebo Stockholmu.

Pár řádků si zaslouží sám Karl Ludwig von Reichenbach, pod jehož vedením se tehdy blanenské železárny staly jednou z nejmodernějších a největších továren rakouského císařství. Podílel se také na stavbě moderního cukrovaru v Rájci, v Klepačově založil továrnu na výrobu octa. Objevil parafín, který se stal základem k výrobě praktických svíček. Do té doby se totiž svítilo velmi drahými svícemi z margarínu nebo včelího vosku, zapáchajícími lojovými svícemi nebo loučemi. Je také považován za objevitele petroleje, fenolu (součást léčiv, kosmetických přípravků i bakelitu), parafínového vosku, dehtového oleje nebo prvního syntetického barviva pittakallu, který nahradil velmi drahé indigo. Zlepšil průmyslovou výrobu dřevěného uhlí, jako vedlejší produkt začal v Blansku vyrábět surovou kyselinu octovou, octany vápenatý, železnatý a olovnatý (tzv. olověný cukr), metanol a aceton, z koňské krve a masa pak kyanidy a krevní soli.

Navíc sestavil nejstarší (a velmi přesnou) geologickou mapu blanenska, v mineralogii je jeho jméno spjato s objevem tzv. lounských kamenů, které jsou modelovanými kalcitovými krystaly. Neuvěřitelné je, že zachránil milostné dopisy hannoverské šlechtičny Karoliny von Linsingen a pozdějšího anglického krále Williama IV. Ti dva měli nejen tajnou svatbu, ale zřejmě i potomka. Pro budoucího panovníka ale žena nižšího stavu nepřicházela v úvahu, po rozvodu se pak provdala za svého lékaře, kterého následovala právě do Blanska, kde v roce 1815 také zemřela. Dodejme, že se Karl Ludwig von Reichenbach na sklonku života zabýval poněkud obskurními „jevy”, např. vyzařování magnetických vln člověkem.

Blanenský povětroň, který pro nás zachránil, se řadí mezi docela běžné kamenné meteority vzniklé nahromaděním prachu při tvorbě Sluneční soustavy před 4 a půl miliardou let. Je přitom pravděpodobné, že v lesích kolem Závisti leží řada dalších exemplářů. Jen o ně po dvě stě letech zakopnout...
--
Zdroj: B. Hrudička, Pád meteoritů u Blanska v r. 1833 (Říše hvězd, 1926); Lidové noviny; M. Plavec, Komety a meteory; K. Tuček, Meteority a jejich výskyty v Československu (Academia 1981); kol. Chemický průmysl v Čechách a na Moravě a jeho spolupráce s vysokými školami od 19. století