Proč se Rokossovského bál i samotný Hitler?

Konstantin Konstantinovič Rokossovskij patří mezi nejvýznamnější vojenské velitele druhé světové války, kterého se obával samotný Adolf Hitler. Narozený v roce 1896 ve Varšavě prošel neuvěřitelnou cestou od osiřelého dělníka přes vězení a mučení NKVD až po pozici maršála Sovětského svazu. Jeho vojenský génius a taktické mistrovství rozhodly o osudu nejdůležitějších bitev východní fronty. V tomto dokumentu se dozvíte, proč Wehrmacht považoval Rokossovského za nejnebezpečnějšího protivníka a jak jeho rozhodnutí změnila průběh celé války.

Rokossovského vojenská kariéra začala už během první světové války v carské armádě, kde získal první bojové zkušenosti. Po říjnové revoluci se připojil k Rudé armádě a vyznamenal se v občanské válce. Jeho vzestup byl však v roce 1937 brutálně zastaven během Stalinových Velkých čistek. Tři roky strávil ve vězení, kde byl mučen a měl být popraven. Přežil jen díky tomu, že Stalin si uvědomil, že potřebuje své nejlepší velitele před blížící se válkou s Německem. Po propuštění v roce 1940 se vrátil do armády a už o rok později čelil největší výzvě svého života - německé invazi.

Bitva o Moskvu v prosinci 1941 byla prvním velkým úspěchem Rokossovského, kde jeho 16. armáda sehrála klíčovou roli při obraně a následném protiútoku. Následoval Stalingrad a operace Urán, kde Rokossovskij naplánoval a provedl dokonalé obklíčení německé 6. armády generála Pauluse. U Kurska v červenci 1943 jeho obranné linie zastavily nejlepší německé tankové divize a zlomily páteř Wehrmachtu. Vrcholem jeho vojenské kariéry byla operace Bagration v létě 1944, největší porážka německé armády v historii. Rokossovskij prosadil proti Stalinovu původnímu plánu dvojitý úder, který zničil celou Armádní skupinu Střed a otevřel cestu do Německa.

Po válce působil Rokossovskij jako ministr obrany Polska a později jako náměstek ministra obrany Sovětského svazu. Zemřel v roce 1968 ve věku 72 let a je pohřben u Kremelské zdi v Moskvě. Jeho vojenské dědictví je studováno na vojenských akademiích po celém světě. Němečtí generálové jako Manstein, Guderian a Model ho ve svých pamětech označili za jednoho z nejschopnějších sovětských velitelů. Rokossovskij nebyl jen taktický génius, ale také velitel, který se staral o své vojáky a nikdy neztratil svou lidskost ani v nejkrutějších momentech války.