Pohled do noci: Spánek je dílna naší identity

Ještě nikdy jsme na spánek nevznesli tolik nároků. Možná právě proto máme dojem, že spíme hůře než kdy dřív. Ačkoli jsou tvrzení o „úpadku spánku“ přinejmenším sporná, téměř jisté je něco jiného: proměnil se rytmus mezi bděním a spánkem. Umělé světlo, nepravidelné pracovní doby, všudypřítomné obrazovky i stálé teplo v ložnicích nutí tělo fungovat lineárně, ačkoli jeho přirozenost je cyklická. Spánek jsme navíc proměnili v disciplínu sebehodnocení: měříme ho, porovnáváme, optimalizujeme – až se i odpočinek stává výkonem. Právě proto má smysl přemýšlet o spánku nejen biologicky, ale také zevnitř zkušenosti – jako o jiném způsobu přítomnosti, který je třeba chránit před naší horlivostí.

Francouzský filosof Maurice Merleau-Ponty chápe spánek ne jako výpadek vědomí, ale jako jiný způsob přítomnosti ve světě – návrat k „anonymnímu“ tělu, které nese naše vnímání i tehdy, když mysl přestává být aktivní. Usínání je podle něj přechod od angažovaného, cíleného vztahu ke světu k předreflexivnímu bytí. Spánek tak neporušuje kontinuitu subjektu, naopak ji zachraňuje: člověk nepřestává být ve světě, pouze se proměňuje styl jeho přítomnosti.

Britský neurovědec Matthew Walker na tuto intuici nepřímo navazuje. REM fáze spánku – čas snů – ukazuje, že tato „anonymní přítomnost“ není prázdno, nýbrž aktivní práce: upevňování paměti, usazování zkušeností a „odloupnutí“ přepjatých emocí, aby s nimi mozek mohl žít dál. Jinými slovy, co fenomenologie popisuje jako střídání angažovanosti a ústupu, se v laboratorních datech ukazuje jako rytmus neurochemie, který umožňuje, aby se naše já nerozpadlo pod tíhou dne.

Tam, kde novověká tradice viděla ve spánku hrozbu rozumu, ukazují Merleau-Ponty a Walker spánek jako jeho podmínku – jako tělesně zakotvený proces, který udržuje kontinuitu identity tím, že svět v noci „přijímáme“ jinak než ve dne. Výsledkem je prostá teze: spánek není únik, ale práce těla na tom, aby vědomí mohlo následující den znovu myslet.



Kapitoly


I. Zlý chlap spí špatně [úvod až 9:35]

II. Od siesty k insomnii [9:35 až 24:55]

III. Proč se ze spánku stala hrozba rozumu [24:55 až 33:00]

IV. Merleau-Ponty: Jak tělo myslí, když spíme [33:00 až 50:15]

V. Když se i odpočinek stane výkonem [50:15 až konec]


Bibliografie


Emil Cioran, Sylogismy hořkosti, přel. Alena Dvořáčková, Praha: Votobia, 1995.


Maurice Merleau–Ponty, Fenomenologie vnímání, přel. Jakub Čapek, Praha: OIKOYMENH, 2013.


Sven Ortoli – Georges Vigarello, „Es gibt eine Besessenheit, was die Schlafqualität betrifft“, in: Philosophie Magazin, Sonderausgabe 26, Herbst 2023. str. 42–45.


Shawn D. Youngstedt, Eric E. Goff, Alexandria M. Reynolds et al., „Has adult sleep duration declined over the last 50+ years?“ in: Sleep Medicine, 23, 2016, str. 68–76.


Matthew Walker, Proč spíme. Odhalte sílu spánku a snění, přel. Filip Drlík, Brno: Jan Melvil, 2018.


Matthew Walker, Why We Sleep: The New Science of Sleep and Dreams, New York: Scribner, an imprint of Simon & Schuster, Inc., 2017.