Brněnská vodní nádrž, přehrada (Prygl) od vzniku po součastnost

Na konci 19 století, byl plán předložen a 1907 začalo projednávání o stavbě. Hráz na řece Svratce měla Brno ochránit před povodněmi, regulovat průtok a zajistit tak dostatek užitkové a pitné vody, měla zásobovat Brno až 1000 l/s. Na výstavbu tehdy pojmenovanou ještě jako Kníničské nádrže, mělo město přispět 10 milionů korun. Po letech příprav v roce 1927 požádal výbor o povolení ke stavbě. O rok později začali odhadové a výkupní práce, protože nad skalnatou soutěskou kde měla hráz stát byla obec Kníničky která měla být dle plánu zatopena. Tím pádem podle této obce byla nádrž i původně pojmenována. Tehdy obec stála přibližně 5 km od hranice Brna, za které tenkrát byla považovala Pisárecká říční vodárna.
Kníničská, tedy Brněnská přehrada, měla být součástí širšího projektu staveb na řece Svratce. Předejít stavbě měla Vírská přehrada. Ta však byla započata až v roce 1958. Projekty tedy byly přehodnoceny a stavba z roku 1929 byla započata až 1936. Úpravna vody pro zásobení města nebyla nikdy vystavěna.
Hráz byla vyprojektována v nejužším místě soutěsky, jako gravitační. V případě potřeby byly vybudovány přepady, které umožní protéci až 400 m³/s. Hráz byla v Československu poprvé projektována jako beztlaká. V hrázi je také vybudována štola, kterou lze projít na druhou stranu. Součástí hráze je také elektrárna.
Projekt tedy máme, ale co s občany Kníniček? Zbudovali se nové Kníničky s moderními domy, které již měly sociální zázemí, která v té době na venkově nebylo obvyklé. Do nových Kníniček bylo přestěhováno 530 obyvatel.
Stavba probíhala v období hospodářské krize. Proto také bylo cílem, na ní zaměstnat co nejvíce lidí. Výstavba samotné hráze započala r. 1936, ale neobešla se bez komplikací. O rok později na jaře přišla první povodeň. Nenapáchala naštěstí větší škody, ale zbrzdila stavbu, nýbrž voda musela prvně opadnout. Po opadu vody byl postaven parní jeřáb, který společně s kompresorem a dvěma míchačkami na beton představoval jedinou významnější mechanizací. Po jeho výstavbě však i nadále většina materiálu na stavbu, byla dopravována ručně. V létě téhož roku postihla stavbu druhá povodeň. Podstatně ničivější. Zničila pravou část stavby, to znamenalo zdržení a zdlouhavé opravy. Následující rok 1938 na jaře přišla v pořadí již třetí povodeň a zničila levou část hráze, přičemž sebou vzala i parní jeřáb, ten již znovu postaven nebyl. V letech 1938 – 1939 proběhlo ukotvení hráze do skály. Výstavba Vývařiště a budova elektrárny stále pokračovala i po zahájení 2 světové války a obsazení Československa německou armádou. Na podzim 1939 přišla další a již poslední povodeň, která naopak vyzkoušela pevnost hráze a napomohla k rychlejšímu dopuštění přehradního jezera. Následujícího roku byla hráz kompletně dokončena a přišla si tak na celkovou hodnotu 59 milionů Kčs. Prvním hrázným se stal František Šikula.
A teď se pojďme podívat ještě, co se dělo v průběhu války, tedy po rok 1945.
V roce 1938 byly vystavěny pod hrází pilíře pro budoucí most Hitlerové dálnice, která měla vést Wien-Wrocław. Projekt však do dnešní doby není úplně ztracen. Zatím se odkládá, ale pořád se sním počítá jako D43. Přehrada v průběhu války fungovala bez závad, nicméně stala se nebezpečím pro Brno. V hrázi bylo vybudováno v roce 1941 minové potrubí. Prolomení hráze, ať už bombardováním, nebo odstřelem, bylo nebezpečné. Na tuto skutečnost se zareagovalo, tak že se na některé budovy nakreslily světle modré čáry, které měly ukázat přibližné zaplavení. K tomu naštěstí nedošlo. Nebezpečí však představovala ustupující německá armáda od 13. dubna 1945 začala podminovávat silnici na hrázi. Ve dnech 26-29 se ukrývali v těle hráze obyvatelé Kníniček. Mezi nimi hrázný František Šikula, který byl postřelen do zad, když se snažil, společně s Ladislavem Dolníčkem, upozornit sovětskou armádu v Bystrci na obsazenou hráz. Ladislavu Dolníčkovi se naštěstí podařilo proplížit do Bystrce a upozornit ji. Jelikož všechny mosty kolem, i na Kniničské nádrži, byly zničeny, mezi nimi i most, který byl vystavěn 1940 pod hradem veveří, byla štola v přehradní hrázi jediným průchozím místem. Tudy se podařilo zničit německou armádu za podpory odstřelování sovětskou armádou.
Naštěstí jen drobné škody, které válka na hrázi zanechala, byly opraveny do roku 1946 a téhož roku 5. května, byla zahájena turistická lodní doprava. Šalinová doprava byla prodloužená až do Bystrce v roce 1948. V roce 1983 dospěla kolejová doprava až na nynější zastávku Přístaviště, které je vodě nejblíž.
Přehrada jako rekreační místo začala rapidně stoupat.
Přelidněnost a výstavba chatařských osad s kanalizací, bez čističek vod však zapříčinily to, že přehrada začala být značně znečištěná a koupáni v ní se stalo až životu nebezpečné. Neuvěřitelný zápach a znečištěnou vodu zvládli jen ti nejotrleší. Řešení se hledalo přes 10 let. Zlom přišel až v letech 2009-2010, ...
Zdroje: https://www.brnenskaprehrada.cz/ , https://druhebrno.cz/
Music I use: Bensound.com
License code: PPR17QMBSSKYT9SC