Mistr a Markétka – metalová balada podle Bulgakova

Autorský text inspirovaný jedním z největších románů světové literatury – Mistr a Markétka od Michaila Bulgakova.
Tohle dílo pro mě vždy bylo fascinující – propojuje lásku, víru, svobodu i ďábla samotného. Není vůbec jednoduché vměstnat tak rozsáhlý příběh do krátké hudební skladby, proto tahle balada spíš shrnuje atmosféru, než děj.
Je to pocta autorovi i všem, kteří tenhle román milují, a malé doporučení těm, kdo ho třeba ještě nečetli. Ať už sáhnete po knize nebo po seriálu, určitě to stojí za to.

Tagy:

#MistrAMarketka #Bulgakov #Metal #HeavyMetal #GothicMetal #CzechMusic #AutorskyText #Literatura #Hudba #Rock #MetalovaBalada #AIArt #MikhailBulgakov #Marketa #Mistr #DarkArt #CzechMetal #Gothic #musicvideo

Intro
V letní Moskvě zní parkem smích,
sedí tu ďábel s tichem v očích.
Karty se míchají, svět se klaní,
pravdě se smějí a lež brání.

Sloka 1
Černý kocour pije koňak v lóži,
úředník mizí, jak tma se rozloží.
Mocní se smějí, pak mizí v kouři,
peklo je blízko a lidé se bouří.

Sloka 2
Mistr v podkroví, muž píše, co ví,
že pravda spaluje i sny.
Jeho slova jak hřeby v rakvi,
v zemi, kde víra dávno ztichla.

Sloka 3
Markétko jeho, svět tě zradí,
tvé ruce hoří, jak svíce pálí.
On ztrácí jméno, ty ztrácíš stín,
jen láska bolí víc než hřích.

Sloka 4
A město jí šeptá: zaplať vším,
v srdci jí plane temný žár.
Ten spálí víru, svět i klam,
a zanechá jen tichý svár.

Sloka 5
Když ďábel řekne: „Za ním pojď,“
ona jde přes hřích i přes noc.
Letí nad Moskvou – nahá, volná,
na křídlech bouře, co v srdci zpívá.

Refrén 1
Pod sebou svět, co ztratil tvář,
nad sebou hvězdy, co neznáš.
A v duši zní ten tichý smích —
jen láska bolí víc než hřích.

Sloka 6
Na kříži umírá nevinný muž,
Pilát jde smutně, v srdci nůž.
„Zradil jsem tě,“ šeptá si sám,
a slyší hlas, co zní jak chrám:

Sloka 7
„Neplakej, člověče, cos učinil,
každý má kříž, který musí nést.
Již není tvé srdce z kamene,
a proto tě mohu k nebi vést.“

Závěr
A dole, v ohni, co boří,
Markétce a Mistrovi srdce hoří.
Neptají se, kde vlastně jsou,
v nebi či v pekle – společně jdou.

Finální refrén
Drží se v náručí, svět kolem ztich,
nad nimi nebe, pod nimi hřích.
A v tichu zní z prachu cest,
že láska může i ďábla svést.