Poprava německých civilistů, kteří zmasakrovali americké letce kameny, kladivy, klacky a lopatami

...Dav pak všechny letce naložil na vůz a odvezl je na hřbitov. Tam si dav uvědomil, že někteří muži stále sténají nebo se hýbou. To vyprovokovalo další brutální údery dřevěnými holemi do těch, kteří se zdáli být naživu. Náhle se rozezněla letecká siréna a lidé se rozprchli do úkrytů a vozík tam nechali. Později se objevily zprávy, že někteří členové posádky byli možná pohřbeni zaživa.
Během zmatku se Adamsovi a Brownovi, které Hartgen nezastřelil, podařilo vylézt ze zkrvaveného vozu a utéct směrem k řece Rýn, kde se jim čtyři dny dařilo vyhýbat zajetí. Nakonec je však objevil policista a ten je dopravil do jejich původního cíle, německého zajateckého tranzitního tábora pro zajaté letce v Oberurselu, kde zůstali až do konce války v Evropě.

Po válce byl Rüsselsheim obsazen americkou armádou. Vraždy byly nahlášeny a těla byla objevena 28. června 1945. Jedenáct obyvatel Rüsselsheimu, včetně Josefa Hartgena, bylo zatčeno a koncem července 1945 postaveno před soud. Na obhajobu obyvatel města bylo argumentováno tím, že ke zločinu byli podněcováni nacistickou propagandou, která německé obyvatelstvo vybízela k odvetným opatřením proti americkým letcům, a že obžalovaní by neměli nést plnou vinu za své činy. Podplukovník Leon Jaworski, který se proslavil o tři desítky let později jako zvláštní žalobce v aféře Watergate, trval na individuální odpovědnosti obžalovaných za vraždy. Argumentoval tímto: „Všichni byli dospělí muži a ženy. Pokud byli vyzváni, aby spáchali vraždu, a oni ji spáchali, nesou stejnou odpovědnost jako všichni ostatní vrazi.“
Soudní proces trval šest dní a Josef Hartgen v něm vypovídal jako očitý svědek vražd a popisoval bití letců. 2. srpna byl Josef Hartgen spolu s dalšími šesti osobami shledán vinným a odsouzen k trestu smrti. Mezi odsouzenými byly i Margarete Witzler a Käthe Reinhardt, dvě ženy, které křičely na americké letce a tím spustily jejich lynčování. Poté, co se manžel Margarete a švagr Käthe odvolali, že jediným proviněním, kterého se obě ženy vůči letcům dopustily, byly výkřiky, byly jejich tresty smrti změněny na 30 let těžkého žaláře.
10. listopadu 1945 byl Hartgen a další čtyři lidé oběšeni ve věznici v Bruchsalu. Tresty vykonal seržant americké armády John C. Woods, který neměl žádné doložené předválečné zkušenosti s prací kata. Nechvalně proslul tím, že svou práci dělal záměrně špatně, protože nacističtí váleční zločinci, které popravil, trpěli a všichni zemřeli dlouhou trýznivou smrtí.

Nacisté popravení seržantem Woodsem padali ze šibenice silou, která nestačila na zlomení vazu, což vedlo k jejich smrti uškrcením, která v některých případech trvala i několik desítek minut. Přestože byl Josef Hartgen před popravou viděn, jak líbá kříž, o rok dříve, když mlátil letce a jeden z přihlížejících proti útokům protestoval, mu Hartgen řekl: „Buď zticha, nebo se ti stane totéž!“
Mezi lidmi oběšenými Woodsem byl 10. listopadu 1945 také Friedrich Wust, který jednoho z letců udeřil jednou nebo dvakrát kladivem. Později byl Wust spatřen, jak klečí na zemi u jiného letce, pokořeného a ležícího obličejem k zemi, a stejným kladivem ho bije do hlavy. Po celou dobu lidé křičeli „Bijte, bijte je“.
Dalším oběšeným byl Johann Opper, který letce mlátil koštětem. Použil takovou sílu, že se koště odlomilo z násady. Také podněcoval a povzbuzoval ostatní k napadení letců a neustále vykřikoval: „Tlučeme je po hlavách“. Dalšími dvěma muži popravenými 10. listopadu 1945 Johnem C. Woodsem byli již zmíněný Johannes Seipel a Phillip Gutlich.

Kromě těchto poprav byli za účast na vraždách souzeni také Otto Stolz, tesař a člen SA, a německý voják Franz Umstatter. Stolz byl odsouzen za to, že vylezl na vůz poblíž hřbitova a pokusil se dorazit ještě žijící oběti palicí, která byla podle popisu „velká jako noha od stolu“. V roce 1947 byl popraven. Umstatter, který podle výpovědí svědků dupal po obětech tak silně, až se mu rozbily boty, byl shledán vinným a rovněž odsouzen k trestu smrti. Umstatterovo odsouzení však bylo v roce 1948 zrušeno kvůli procesní chybě, protože v obvinění proti němu nebylo uvedeno, kde byly zločiny spáchány.

V srpnu 2001 navštívil Rüsselsheim na pozvání starosty města přeživší Sidney Brown v doprovodu své manželky. Zúčastnil se vzpomínkové bohoslužby a obdržel oficiální omluvu.
V srpnu 2004 byl na místě, kde letci prožili nejhorší chvíle, poblíž rüsselsheimského nádraží na ulici Grabenstraße, odhalen památník.



Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.

► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:    / @worldhistoryvideoscz  

#historie
#dejiny
#ww2