Motolský potok + odlehčovací komory do něj (Praha)

Dokumentace prozkoumávací akce z konce srpna 2024, kdy jsem si prošel úsek legendárního pražského Motolského potoka od čtvrti Buďánka po ústí do Vltavy a zpět. V rámci zdejší jednotné stokové sítě do potoka vyúsťuje nejméně 14 funkčních odlehčovacích komor, z nichž jsem 10 navštívil a pro Vás zdokumentoval do tohoto videa.

Pražský Motolský potok je legendou mezi nadšenci do průzkumů městských podzemí. Potok se do městské zástavby dostává v okolí sídliště Řepy, kde je oddílný stokový systém a kde na potoce i jeho přítocích leží nespočet retenčních nádrží. Tok postupně začíná rapidně klesat do motolské údolnice, kudy je vedena tramvajová trať a ulice Plzeňská. Od sídliště sem přirozeně vede vodnatý kmenový sběrač M, tvoříc důležité rameno stokové sítě Prahy. Potok prochází rybníkem, posledním zádržným bodem, a potom mizí v podzemním profilu. Ten byl původně jen regulací na povrchu, kamenným korytem, později postupně zakrytým betonovými stropními deskami.

Dolů ke stoce M z okolních zastavěných svahů neskutečného pražského terénu sestupují hlavní stoky. Aby se stoka M nemusela stavět ještě jednou tak velká jako samotný potok, na těchto přítocích jsou odlehčovací komory do potoka. I tak je dnes stoka M silně přetížená, a to se v minulosti zkapacitnila druhým ramenem. Historie a současnost stoky M a veškerých propojů a odlehčení na ní zejména na dolním toku je velmi složitá a proto ji zde rozepisovat nebudu. První OK ve směru po toku dolů od místa mého vstupu jsou Musílkova a Nad Zámečnicí. Nad místem vstupu jsou ještě další podle KŘ 3 OK. Musílkova je po toku zprava, typu žabí tlama a odbavuje část zástavby Košíř. Druhá OK jde zleva, je štěrbinová s velmi pěkným provedením a její povodí je kopec s vilkovou zástavbou čtvrti Buďánka. Klesám potokem dolů. Občas jsou vybudovány skluzy, efektní i efektivní, jinak má tok opravdu slušný sklon. Zprava k Plzeňské sestupuje další údolíčko, v něm je vedena ulice Jinonická, samozřejmě od Jinonic. Z jejich starší zástavby sem klesá už trochu větší vejčitá stoka a na ní je OK typu žabí tlama s názvem Jinonická I. Ulice pokračuje o blok dál k Pzeňské, kde z druhé strany na místní stoce leží další OK typu ŽT s názvem Jinonická II. Potok zahýbá přirozeně do nejnižších bodů údolí, opouští tak prostory Plzeňské. O kousek dál, opět zleva, ústí do potoka rozměrnější odlehčovací stoka hruškovitého profilu. OK, z které tato stoka vede, je nová, s levostranným BP, nedávno nahradila starou, samozřejmě ŽT. Příchozí stoka je podstatně vodnatější než ty minulé a vede z ulice Podbělohorská, odbavujíc opět zástavbu v úctyhodném kopci. Potok nyní vede ulicí Vrchlického a zde už se za silného deště opravdu plní. Další OK je napravo, pod ulicí Na Popelce. Opět ŽT. Její povodí je čtvrť Černý vrch, takže opět vydatný dešťový přítok. Zajímavostí jsou tu trubky asi DN 500 z větví stoky M do potoka. Při bouřkách se stoky plní do tak silného tlakového režimu, že voda občas stoupne až k poklopům v šachtách. Aby nedocházelo k vytečení vody na ulici, byly v kritických místech v šachtách postaveny propoje rovnou do potoka pro dodatečné odlehčení. V místech změny názvu komunikace nad potokem z Vrchlického na Duškovu procházím obrovskou komorou s lapákem tuhých nečistot. Za ní začíná to pravé. Klenbový profil s kynetou. Hned pod lapákem zleva vyúsťuje OS z OK Duškova na jedné z větví stoky M, kde je slušný průtok a OK je typu pravostranný BP. Bohužel dovnitř jsem se nepodíval, na OS je několik stovek kilo těžká litinová zpětná klapka. Potok chvilku vede krásně rovně a dělají se tu super fotky. Neptejte se radši, kam zmizela voda... Nez zatočím pod most městského okruhu, čeká mě další OK zprava, štěrbinová, pod ulicí Mozartova. Přítok je vydatný a v brutálním sklonu. Stoka přichází pod schodištěm od Malvazinek. Kanalizace včetně potoka se proplétá zpět k Plzeňské. Zleva ústí dnes nikam nevedoucí OS ze zrušené OK Plzeňská II, ŽT, existující dnes jako RK v systému stoky M. Podcházím most MO a zde je další výpust zprava. Dlouhá vejčitá OS vede od OK Kováků, ŽT, jejíž povodí je spodní část Malvazinek a Václavka. Toto je poslední OK na přítoku stoky M. Následuje samotná koncová OK stoky M zleva, nepříliš stará, vybudovaná v rámci zkapacitnění. Leží pod ul. Kartouzská a je hrozně hlasitá, štěrbinová, s běžným průtokem i přes 300l/s, za bouřky až k 15m³/s. Úplně poslední OK s přepadem do potoka už leží v povodí stoky A, na kmenovém sběrači I-A, nebo také AI. Stoka vede podél Vltavy, OK na videu je Štefánikova s nádherným pravostranným BP. Odtud je to už jen kousek zbytkem zástavby Smíchova do Vltavy, kudy se ven nedostanu díky vltavské vodě zasahující docela daleko dovnitř. A zde průzkum končí.

Na závěr máte bonus, déšť při návratu nahoru. Na nečekanou přeháňku jsem měl opravdu štěstí. Berte to jako upozornění a upomínku na neštěstí, které se v takových prostorách může přihodit a zrovna zde také jednou přihodilo a rozhodně bez přípravy taková místa nenavštěvujte.

Díky za sledování!