Henry David Thoreau: Walden aneb život v lesích (03)

Thoreau sám nazval Walden svým „zakokrháním světu“. Už v jeho době měla být kniha varováním před rostoucími materiálními zájmy lidí, před honbou za penězi, před ochuzováním ducha, před nebezpečím, že shánění životních prostředků bude zaměněno za životní cíl a že zdání mohou lidé mylně považovat za skutečnost. Autor vyzýval k přirozenosti a prostotě, protože věřil, že „nadbytečné bohatství může si koupit jen věci nadbytečné“. Marnost Thoreauova volání bolí svět dnes možná více, než tomu mohlo být v polovině předminulého století. Zdá se, že zvláště naléhavého posouzení si vyžadují jeho myšlenky týkající se volného času, který na rozdíl od svých současníků nepovažoval za zahálku, nýbrž za skutečné naplnění lidského života. Je přirozené, že ve společnosti řízené principem protestantské pracovní morálky, jako byla ta jeho, či ve společnosti, která je hnána touhou po materiálních statcích, jako je ta naše, neměla podobná myšlenka moc naděje na obecné pochopení či přijetí.

Thoreau ve Waldenu svůj pobyt ve srubu v lesích popisuje i komentuje, ale také filozofuje o smyslu lidského života, přílišné připoutanosti k materiálnímu zajištění, které se stává ne potřebou, ale smyslem života lidí. Waldenem inspiroval například také Maháthmu Gándhího, později vznikající ekologické hnutí a do dneška ho čtou mnozí přírodní snílci a "přemýšliví tuláci".

Thoreau Walden: „Odešel jsem do lesů, protože jsem chtěl žít uvědoměle, postavit se čelem k základním skutečnostem života…“ Thoreauova dnes již legendární zpráva o dvouletém pobytu ve vlastnoručně postaveném srubu v lesích poblíž massachusettského Concordu, jež se již dávno zapsala do dějin americké literatury a myšlení jako jedinečný záznam úvah o ekonomické soběstačnosti, dobrovolné skromnosti a sepětí člověka a přírody jako základu životního stylu, neztrácí ani sto padesát let po svém vzniku svou aktuálnost: právem je dnes řazena mezi první moderní texty zamýšlející se nad vztahem civilizace ke světu přírody.

Prozaik F. Scott Fitzgerald si roku 1938 v dopise své dceři posteskl, že si až po četbě Thoreaua uvědomil, co minul v životě, když z něj vynechal přírodu. Tato slova, domnívám se, znamenají více než pouhou lítost věhlasného autora příběhů z uspěchaného metropolitního života v jazzovém věku, když mu došlo, jak málo času strávil v lesích, na horách či na divoké vodě; v jeho slovech zaznívá i zklamání nad životem, který sám žil a o němž psal, nad hierarchií hodnot, kterou se řídil svět kolem něj i svět jeho literárních hrdinů. I Fitzgeraldův Gatsby mohl dojít k Thoreauovu závěru, že „na to, co potřebuje duše, není třeba peněz“, ale pokud tomu tak bylo, přišlo jeho poznání už příliš pozdě

Henry David Thoreau žil v USA v letech 1817–1862, pozorování přírody kombinoval se studiem literatury, byl příslušníkem amerického transcendentalistického hnutí, je autorem obsáhlých deníkových zápisků a řady esejistických textů inspirovaných úvahami o vztahu člověka a přírody i praxí života v ní. Celkem je autorem 35 knih. Z jeho dalších prací je třeba jmenovat Chůze, Týden na řekách Concordu a Merrimacku a Občanská neposlušnost.


Walden aneb Život v lesích (6 dílů, 1991)

Henry David Thoreau - Walden aneb život v lesích
Překlad Josef Schwarz – Červinka. Pro rozhlas připravila Eva Slámová. Úvod Hana Kofránková.
Režie Josef Červinka.

Účinkují: Josef Červinka a Ladislav Mrkvička.

Natočeno v ČRo v roce 1991 (2:48 hod, celkem 2:59 hod)