Cermaque: Divozemí (17. 3. 2020)

CERMAQUE NA SAMOTCE VOL °1

V rámci nenadálé vršovické samotky
jsem si mj. předsevzal oprášit některé své starší a pozapomenuté kusy,
a když mi některej přijde aktuální, občas vám ho sem popustit,
ať svou sociální dištanc aspoň trochu nakrátim

Třeba tady Divozemí z roku 2010 mi přijde aktuelní dost:

DIVOZEMÍ

Možná jen stojíme hlídku
při divoké zádušní mši
a žijeme beze zbytku
v historii sami zbyvší

do posledka stojí za to
potmě luštit v světa šému
a přikrýt svou spící milou
přiložit se do plamenů

Možná už jen stojíme stráž
při posledním posvícení
a čekáme, až skrz vitráž
světlo denní v krev se změní

do posledka stojí za to
vlídnost, něha, odpuštění
a láska jak první zákon
žádný další nutný není

Děkuju za zázrak dechu
děkuju za burácení
srdcem tepaného plechu
když se tisknu k tělu ženy

a děkuju za svítání
i za zázrak probuzení
děkuju, že nejsme sami
nejsme sami v divozemi

(v kapelní aranži ke stažení - a celé album k případné koupi - tu: https://www.indies.eu/alba/983/divozemi/)