Materiálová spotřeba a materiálová stopa. Jan Kovanda. COŽP Univerzita Karlova.

Materiálová spotřeba nebo šířeji dematerializace ekonomiky, jejímž cílem je snížení průtoku materiálů ekonomickým systémem, patří k centrálním konceptům přechodu k oběhovému hospodářství. To je dáno tím, že existuje přímá úměra mezi objemem průtoku materiálů ekonomikou a zátěží životního prostředí. Materiálová spotřeba je v současnosti měřena dvěma klíčovými indikátory: domácí materiálovou spotřebou (Domestic Material Consumption – DMC) a surovinovou spotřebou neboli materiálovou stopou (Raw Material Consumption – RMC; Material Footprint – MF). Zatímco DMC
započítává přímou spotřebu materiálů rezidenty daného státu, MF bere v potaz veškerou materiálovou spotřebu, ke které došlo v důsledku konečné spotřeby daného státu, tedy například i spotřebu materiálů v jiných státech při výrobě dováženého zboží.

V prezentaci budou představeny způsoby výpočtu obou indikátorů prostřednictvím účetnictví materiálových toků na makroekonomické úrovni (Economy-wide Material Flow Accounting – EW-MFA) a input-output modelování s environmentálním rozšířením (Environmenally Extended Input-Output Modelling – EE-IOM). Dále budou prezentovány hodnoty DMC, MF a jejich komponent pro Českou republiku v časové řadě 1993-2024 a mezinárodní srovnání obou indikátorů. Diskutovány budou kladné a záporné stránky DMC a MF a závěry plynoucí z hodnot a vývoje těchto indikátorů pro materiálovou udržitelnost ČR.