Píseň «Černý les»​Všichni jsme z lesa, tam je –​I dnes se děje cosi neznělé,​Ale jaksi to nemá řád.

Píseň «Černý les» 🌲
​
​Pojetí věčné zmizelo –
​Všichni jsme z lesa, tam je život, –
​I dnes se děje cosi neznělé,
​Ale jaksi to nemá řád.
​Slova jsou prázdná, jakoby ne lidé
​Je říkali, a stopy chybí,
​Jako od Pabla, od Nerudy, –
​V televizi – zima tam je.
​...
​Jacísi kluci, nějaké dívky
​Křičí – a slov jen pár jich mají,
​Dívky by měly sednout, vyšívat,
​A hoši – měli by stát nahoře
​A hlídat, aby zemi naši
​Rozkrást nedali všem čertům,
​Aby do rakve nepoložili
​Začátky naší cíle a snahy.
​Les truchlí, habry černají,
​Slábne ta země, co je má,
​Zdraví jí kdosi tajně krade
​A odsud, i odtamtud kamsi.
...
​Co přátel týče – byly chybné
​Všechny ty důvody – dost jich je,
​Stejně jak láska blouznivá
​Pod snem střech, co pamatují nás,
​Kde vrabci žili, ptáčata, –
​První to kořist pro kočky, –
​Běží ty pláště kol bicyklů
​Někam tam, kam jsem chtěl i já.
​A kdo jsem já? Zbytečné to je, –
​I snahy, i všechno poznání, –
​My jsme jen vzorec: zdravé srdce,
​A zbytek – to je, tak, bláznovství.
​..
​Když zmlkne – tak to je konec –
​Modli se, hlavou bij se o co chceš, –
​Tvá kasta se pak zastavila,
​A věčná rybka hlos zde umřela.
​A les hučí. Někde prezidenti
​Ve "Volvech" jedou na piknik,
​Aby ty naše dřevěné štěňata
​O rok jim zkrátili, či celý věk!
​Jen – pískot. A chlupatá tlapka
​Hnízdo jim ničí, ještě střílí, –
​Copak tě dům zrodil, domek náš,
​Copak jsi taky nemluvně byl?
​...
​Černá les. Kontrasty bílé, –
​Nad nimi není moci, ne –
​Zde chodí očička tak milá,
​Zde štěstíčko bylo pro mne –
​Malé, jen trošku, nedaleko
​To odešlo a zmizelo kamsi,
​A rým se prosí „čáp, čáp bílý“,
​Ale já na svůj rozum, zcela na všechen
​Hledám já jinou, novou myšlenku,
​Kterou nikdo dřív nešel ještě, –
​Kdesi žabka tiše kváká si, –
​Že jsem já se, možná, našel teď?
​....
​...V lesích našich jsou rybníčky,
​A voda, jak čaj, skoč tam po hlavě,
​Dívky tam věnce pletou si,
​A my tam nejsme, nejsme tam!
​Proč je to tak? Proč les trpí
​Bez lesního muže, lesníka?
​Proč z nás si každý vybírá
​Sám pro sebe jen božstvo pravěké?
​A les je jeden. Jeho zajímají
​Jen deště velké na písek, –
​Ať hlupáci si stojí a se baví
​Na slunci, co pálí spánek jejich.
​...
​Černá les. Habry truchlí v něm.
​Zdraví jí kdosi tajně krade,
​A my si hledáme jen božstvo své,
​Bez pravého lesního muže.
​Proč les trpí, proč je to tak?
​My jsme jen vzorec: zdravé srdce,
​A zbytek – tak si, bláznovství je.
​Černý les.