Start up uvádí Ateliéry: Malířství II, AVU - Vladimír Skrepl a Jiří Kovanda

Vladimír Skrepl vypráví o ateliéru Malířství II, který vede spolu s Jiřím Kovandou na pražské Akademii výtvarných umění. Video vzniklo k výstavě DOZVUK absolventky tohoto ateliéru - Kateřiny Zochové, v rámci projektu Start up v Domě U Zlatého prstenu. Výstavu pořádá Galerie Hlavního města Prahy.

Kateřina Zochová
DOZVUK

12. 9. - 9. 11. 2014
Dům U Zlatého prstenu, Týnská 6, Praha 1
út-ne 10.00-18.00
Kurátoři: Monika Doležalová
Vstup zdarma

Vladimír Skrepl je výtvarný umělec, zároveň vedoucí pedagog Ateliéru malířství II na pražské Akademii výtvarných umění a také trochu hudebník a performer. Spolu s Jiřím Kovandou zde od roku 1994 vedou „laboratoř“ a „chráněnou zónu experimentů“, odkud vycházejí umělci pracující s různými médii. Škola Vladimíra Skrepla má sice techniku malířství v názvu a její studenti většinou s malováním začínají, není ale výjimkou, že při absolutoriu končí v ne-malířských polohách či na hraně umění. Dobrým příkladem jsou letošní diplomanti, mezi ně patří i Kateřina Zochová. Jejich široké rozpětí uměleckých praktik vychází z kréda Vladimíra a Jiřího, které se dá popsat jako volnost v přístupu k umění s důrazem na vlastní názor a vyhraněný umělecký projev každého studenta. V tomto smyslu nelze nezmínit kontrast mezi oběma pedagogy, mezi uvolněným projevem spontánního Vladimíra Skrepla a rozvážně působícím konceptualistou Jiřím Kovandou. Hledat v této kombinaci nějaký logický průsečík by bylo více než zbytečné (ovšem jako v každém mezilidském vztahu), nejlépe to vystihují slova Vladimíra: „byli jsme si svým způsobem osudem, jako akademicky neškolení, blízcí… “. To zde zmiňuji hlavně proto, že ta diverzita má nefalšovaný základ. Vladimírovu divnost, za níž se skrývá nespoutaná upřímnost, totiž vyvažuje správná míra střízlivosti.

-----------

Vladimír Skrepl talks about Painting II Studio, a department at the Academy of Fine Art in Prague that he co-heads with Jiří Kovanda. The video was made to supplement the exhibition REVERBERATION, showing work by the department´s graduate, Kateřina Zochová, staged at The Golden Ring gallery as part of the project Start up, organized by Prague City Gallery.

Vladimír Skrepl is a visual artist, apart from which he is likewise active as a musician, performer, and senior lecturer at the Painting Studio II of the Prague Academy of Fine Art. In that last-mentioned post, he has since 1994 been an associate head, along with Jiří Kovanda, of a “laboratory” and “protected experimental zone” which has focused on the training of artists working in a wide range of different media. Whereas nominally the curriculum of Vladimír Skrepl´s school would appear to be centered around the medium of painting, and while its students indeed start the course with the study of painting, by no means is it an exception if, by the time of reaching the point of graduation they will have ended up involved in non-painterly disciplines, often even straddling the borderline between art and beyond. This is in fact amply documented by this year´s batch of fresh degree holders, including Kateřina Zochová. Their broad scale of creative approaches and techniques has been inspired by Vladimír and Jiří´s credo which can be summed up in terms of liberal approach to art, with an emphasis on each student´s individual standpoint and an ensuing sharply defined artistic idiom. That said, one should not omit to point to obvious contrasts between the two teachers´ creative make-ups: namely, Vladimír Skrepl´s tendency to freewheeling spontaneity, and the judicious conceptualism of Jiří Kovanda. To seek a logical point of intersection between these two lines, however, would be thoroughly useless (which actually applies to the assessment of any type of human relation). Perhaps the most eloquent description is offered by Vladimír himself: “There has been a sense of closeness between the two of us stemming from our common deal as self-taught artists...”. Why I mention this here and now is chiefly to set into relief the fact that underlying this diversity is a definite raison d´etre, as Vladimír´s weirdness that in itself serves as a disguise for unbridled candour is ultimately balanced out by just the right degree of sober common sense.