Dalibor 🎵🎵 Rockové Staré pověsti české

V temné kobce Pražského hradu zazněly tóny, které proměnily žalář v koncertní síň. Dalibor z Kozojed, kdysi statečný ochránce poddaných, se naučil hrát na housle a jeho tklivá hudba přilákala celou Prahu k hradním zdím. Ale ani ta nejkrásnější melodie nedokázala změnit krutý rozsudek smrti, který nad ním visel.

________________________________________________________________

🎵 Moje kompletní hudební tvorba: https://www.esterka.cz/

🎵 Playlist Rockové Staré pověsti:    • Rockové STARÉ POVĚSTI (oficiální playlist)  

🎵 Spotify: https://open.spotify.com/artist/0FJ7A...
🎵 Apple Music:   / petr-esterka  
🎵 Amazon Music: https://music.amazon.com/artists/B0DM...

🎵 YouTube:    / @petr-esterka  

________________________________________________________________


Budu vám zpívat o Daliboru,
zemanu z Kozojed statečném,
jak bojoval za práva lidu
a v žaláři skončil přesmutném.

Když Ploskovský Adam krutě vládl,
poddaní se proti němu vzbouřili,
Dalibor jim pomoc svoji nabídl,
lidé pak jeho ochranu přijali.

Za to však byl Dalibor jat,
do věže na Hradě uvržen,
v kobce musel přebývat,
od světa zcela odloučen.

Samota jej tížila velice,
čas plynul, jak by stál,
jakoby nikdy neměl konce,
stesk po volnosti srdce rval.

Dny dlouhé v žaláři trávil,
bez družby lidské, bez slova,
jen krysám moh své boly svěřit,
když noc temnotu přinesla.

Tu Dalibor stráži groše dal,
by housle mu koupil a přinesl.
„Dosti dnů už jsem promrhal,“
hlas temnou kobkou se povznesl.

Když instrument dostal,
neznalý byl, jak na něj hrát,
leč nouze jej brzy naučila,
jak libé zvuky vyluzovat.

Zprvu jen skřípot nešťastný,
ze strun se ozýval v tichu věže,
však pilný byl, hrou účastný,
až tón milý k nebi přichází téže.

Čím dál líbezněji zněla muzika,
co z kobky Dalibora se linula,
lid dnem i nocí k žaláři utíká,
by je ta tklivá hudba neminula.

Housle lkaly o žalu vězně,
o touze po svobodě, po právu,
o jeho převeliké křivdě,
o porobeném poddanském lidu.

Pražané dojati jeho hrou,
almužny k věži nosili,
na provazci mošnu plátěnou
chutě krmí i groši plnili.

Ač prosil, lkal a naříkal,
soudcové hluší zůstali.
Ortel smrti nad ním stál,
kata již k němu poslali.

Když Dalibora na smrt vedou,
žádal, by housle vzít si směl,
naposledy zahrál píseň tklivou,
než pod mečem kata zmrel.


Alois Jirásek (1851 - 1930) byl český spisovatel, představitel realismu a uznávaný autor historických románů. Živil se jako středoškolský učitel dějepisu a jako jeden z prvních podepsal v roce 1917 Manifest českých spisovatelů. Několikrát byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu.

Staré pověsti české vyšly poprvé v roce 1894. Jirásek čerpal především z Kosmovy, Dalimilovy a Hájkovy kroniky. Jedná se o soubor pověstí od praotce Čecha až po bitvu na Bílé hoře.

________________________________________________________________
#hudebnibasne #hudebnibasen #esterka #povesti #ceskedejiny
@petr-esterka
________________________________________________________________
Audiovizuální obsah vytvořený AI digitálními technikami.
Rockové STARÉ POVĚSTI #9
© 2024 Petr Esterka